Sebevražda onlajn!

23. ledna 2012 v 20:50 | Ehněnka |  Eithne Ceana
Drazí, milí i nemilí, pozorně čtěte!

Možná si někteří všimli, že moje aktivita na tomto blogu zvolna upadá, upadá a co nevidět upadne docela. Ano, je tomu skutečně tak, i Ehněnku postihl syndrom blogerského vyhoření a nejen to. Až moc věcí se změnilo na to, abych mohla takhle pokračovat dál, jako by se nic nestalo.

Nemá smysl nic zapírat, proto přiznám bez mučení, že poslední dobou mám poněkud jiné priority, než psát obvyklé srdceryvné články, jako tomu bylo doteď.

Od září mám mnohem víc aktivit, než jsem měla dřív, volných víkendů mnoho nezbývá, kamarádů znatelně přibylo a tím pádem vzrostla i má povinnost si na ně aspoň občas udělat čas. V praxi to vypadá tak, že ani nejsem při nejlepší vůli schopná zjevit se na všech akcích, kde by mě rádi viděli, protože na to prostě a jednoduše nemám kapacitu. Občas bych se taky měla učit, cvičit na klavír, někdy bych taky ráda nedělala nic.

Původně jsem tenhle blog zakládala jako prostor, kde ventilovat svoje depresivní a pesimistické myšlenky. Jistě ovšem uznáte, že toto období mám jaksi za sebou. A tak tu nenajdete žádné sebevražedné materiály a až na vyjímky ani žádnou pochmurnou hudbu. Dřív jsem se asi chovala dost introvertně a tak jsem raději vyjadřovala svoje myšlenkové pochody ve virtuálním prostoru. Faktem ovšem je, že poslední dobou mívám spíše extrovertní sklony a na výplody mého chorého mozku mám prostě lidi, kterým můžu vymluvit díru do hlavy, když je to nutné.

Dalším důvodem bylo jistě i zveřejňování literárních pokusů. Jenže-čím víc žiju doopravdy, tím méně prostoru zbývá pro vysněné životy na papíře. Nemluvě o tom, že jsem si zvykla na literární servery.

Je zvláštní, jak se člověk změní v průběhu dvou let. Nejlepší je, pozorovat to na sobě. Jsou věci, které se nezmění, ale musím konstatovat, že na spoustu věcí se dneska už prostě dívám jinak. Dřív jsem netušila ani náznakem, co vůbec chci. Dnes jsem si tím téměř jistá. Ano, záměrně ponáchávám slůvko "téměř", protože zkušenost říká, že není radno vyjadřovat se o čemkoli jako o absolutnu.

Ehněnka prostě už je moc velká na to, aby snila o neexistujících zemích, nemůžu pořád žít jenom uvnitř svojí hlavy, je čas, proměnit všechny ty věci ve skutečnost. To vyžaduje spoustu práce, pevné vůle, odvahy a v neposlední řadě také štěstí. To už je ale docela jiná pohádka než ta, kterou jsem prožívala dřív prostřednictvím fantazie.

Tohle je tedy konec. Neříkám, že definitivní, kdo ví, možná zase jednou budu mít potřebu se svěřit, v zájmu svého duševního zdraví však doufám, že ne. Neříkám, že nechci pokračovat v psaní, protože chci. Kdyby mě někdo hledal, najdete mě na literárním serveru "pismak.cz", pod jménem madame Lei. Dále na serveru "mezera.org" pod jménem Laranya.

Neříkám sbohem, jen nevím, jestli se ještě někdy vrátím...

Ehněnka
 

Post-novoročnbí žblept

18. ledna 2012 v 8:01 | Ehněnka |  Moje žblepty
Novoroční předsevzetí č.1: nebudu flákat blog!
Novoroční předsevzetí č.2: budu se víc učit!
Novoroční předsevzetí č. 3: přestanu se v sobě nimrat!
Novoroční předsevzetí č. 4: nebudu si dávat novoroční předsevzetí!

Zdravím vás v novém roce, byť poněkud opožděně. Prostě není čas, což tentokrát není lacinná výmluva, ale pouhé konstatování faktu. Původně jsem si myslela, jak vás všechny budu obšťastňovat svými výkřiky do tmy, jenomže ouha-těch věcí, které se dějí, je tolik, že jim přestávám rozumět, natož být schopná je zapsat tak, aby z toho někdo byl moudrý.
Co se změní v novém roce? Pravděpodobně naprosto nic. Pořád budu psát nesmysldávající články a zveřejňovat pochybnou poezii, což je vám doufám jasné.
Tož vás zdravím a přeju hodně úspěchů :)
Ehněnka

Jsem v této zemi nejtalentovanější!!!

15. prosince 2011 v 12:53 | Ehněnka |  Moje výtvory


Ehněnka se rozhodla předvést vám svoje výtvarné pokusy. Nekamenujte mě, prosím...:D






 


Hmatatelnost melancholie

10. prosince 2011 v 22:35 | Ehněnka |  Moje výtvory
Tulím se k mohutným žebrům
ústředního topení
trochu mi připadá, že do času
by bylo možno bodnout lžíci
a ona by stála.

Nebezpečně podchlazenou rukou
podkládám svou vroucí hlavu
aby se snad nepřehřála
procesor v ní mívá sklony chřadnout.

Silou vůle
snažím se přimět večeři, aby přihopkala
přes celý byt až ke mně do pelechu
-nemám už vážně chuť jít lovit.

Moje myšlenky
mlátí se po hlavách kyji a rýči
v naději, že ty otravné brzy zdechnou
ale naděje umírá poslední.

Vulgární poetično

5. prosince 2011 v 21:18 | Ehněnka |  Moje výtvory
Všechny neprávem vyřčený vulgarismy
zabalím do lepenkový krabice
ohavně žlutou pastelkou napíšu věnování
odplivnu si
a pošlu je expresem
přes řeku Styx.

Snad se Charon nenasere
až mu za lodí poplujou zvratky
v tý krabici je totiž díra
vyžraná od myšáků.

Bez sprostých slov
těžko odolám pokušení
naprosto veřejně a bez zábran ti říct
co mi vlastně běží v palici.

Že mě vzrušujou tvý blbý fóry
a nevadí mi
protože zítra stejně políbím jinýho vola
možná to stihnu ještě před půlnocí.

Než se stát tvojí drahou polovičkou
spíš volím doživotní těžkej život
i když bych vraždila pro tvoje oči
když se na mě dívaly jako na jedinou.

Po tvým jazyku
se prošly bakterie celý ženský populace
líbat tě je gastronomický zážitek-
můj imunitní systém si ho jistě taky užije.

A já jsem jedna bezejmenná husa
která se nebála půl hodiny tě milovat
možná jsem byla za ty roky jediná
co se nebála hlasu svý skomírající morálky
(která mi to mimochodem pěkně natřela).

Ukolébavka pro mrtvé nemluvně

14. listopadu 2011 v 21:22 | Ehněnka |  Moje výtvory
Stíny šeptají
ptají se bezhlasně,
kdo jim to udělal
a proč.

Teskně a zuboženě
zpívají ukolébavku
mrtvým dětem
které nebyly
a nebudou.

Stíny pláčou
krvavě mokvají
závěs vlaje
mává na pozdrav děťátku,
které by bylo tvoje.

Ale nic není
jen tma
a věci uložené
na dno duše
a oni se ptají dál a dál
co jsi to za matku?

A proč neslyšíš
volání
ze sebe sama,
tvá krev,
tvoje tělo
a bílá místnost
a ticho
a smrt.

Smrt.

Venku se spustil déšť,
andělé pláčou.

Další.

Nic nevidíš
neslyšíš.

Stíny křičí,
procitni...
...
...
a tiché cvaknutí.

Proč stíny zmlkly?

Před svítáním je nejvíc tma

14. listopadu 2011 v 21:16 | Ehněnka |  Moje výtvory
Nenávidí svoje jména
haní se za to, čím jsou
zemřou
smlouva je zpečetěna
zůstanou němou ozvěnou.

Zaprodali svoje otce
krvezrádci táhnou tmou
zemřou
jsou jako bez pastýře ovce
své duše dražit nemohou.

Lísají se ke svým pánům
vraždí sebe chválou zla
zemřou
v celách bývá zima k ránu
před svítáním je nejvíc tma.

Zemřou.

Ehněnka je zrůda

11. listopadu 2011 v 8:05 | Ehněnka |  Moje žblepty
Muck, drazí přátelé.

Já vím, že je ode mne velmi, velmi nehezké, když delší dobu nepíšu, ale má to své důvody.

Zaprvé, má drahá psí polovička opět zkonzumovala nějaké nepoživatelné předměty, tentokrát kompletní kabeláž od počítače(tohle vzniká ve škole, kdyby se někdo ptal) a samozřejmě, mrcha jedna je v pořádku, zatímco počítač slavně skonal. Jen počkej, potvoro, dráty už vedeme vrchem stolu a až dneska doplníme ty, kterých jsi nás zbavila, což jsou prakticky všechny,nebudeš mít co kousat! :)

Zadruhé, jsem momentálně časově vytížená. Dost vytížená. Ono je to těžké, když po mě někdo pořád něco chce, tahá mě na nějaké akce, se psem, bez psa, do města, z města, jsem zvědavá, jestli se v tomhle tempu dožiju Vánoc. Do toho bych se teoreticky měla ještě učit, což nevím, jak půjde, protože všichni vyučující si teď vymýšlejí horu úkolů a projektů a co s tím my, chudáci nebozí studenti?

Zatřetí, prostě nevím, jak dál. Nemám o čem psát. Jistě, mohla bych psát o záležitostech ze svého osobního života, což by zcela jistě bylo zajímavé, ale dost možná nepublikovatelné a pohoršlivé. Obzvlášť události poslední. O nich ale, z jistých důvodů, psát nebudu. Jednak nepotřebuju, aby se o mě drbalo přes půl internetu, jednak nechci nikoho mravně ani jinak ohrozit, jednak nejsem takový exhibicionista. :)Prostě, není žádný námět, žádný nápad či inspirace, prostě nic.

Toť zatím vše

Ehněnka

Ehněnčina báseň ze 7. třídy

5. listopadu 2011 v 13:44 | Ehněnka |  Moje výtvory
Tohle jsem zplodila na lyžáku v sedmé třídě(pro představu - bylo mi asi tak třináct), veškeré výhrady se tudíž nepřipouští. :)

Čarodějka

Za městem šedý kouř se zvedá
na hranici stojí dívka bledá.
Smrt ji čeká,
smrtka ji ohledem leká.

Čeká jen, až kat
vydá ji ohni napospas.
Pozdě, moc pozdě, hříšná ženo,
pozdě nad sebou lkát.

Čeho se dopustila panna?
Čarodějkám se zavázala,
že lidskou duši daruje jim
za snový život s milým svým.

...Už svítá, je po všem, ženo!

Zítra si nikdo nevzpomene,
oblaka budou vyprávě.
Možná jen srdce ohořelé,
co zavrh zdejší svět.

Možná popel v řece
bude ti vyprávět.
A někdo vzpomene si přece -
dívek v černém pět.

"To my v ohni trpět měly,
my po ní lidskou duši chtěly.
My hříšné dcery Eviny,
žádná z nás není bez viny!"

Už se stmívá, řeka šumí
něco však proudy vody tlumí:
Tam, kde se pěna vodní bělá,
tam plují proudem lidská těla.

Dívek pět život vzalo si,
kdo na ně vzpomene asi?

Magic Musicbox by Ehněnka vol. III

1. listopadu 2011 v 12:21 | Ehněnka |  Hudba
Tak, vážení, a protože nadávání bylo už dost, raději se pokochejte nějakou pěknou hudbou.

Nuže tedy:

1. Elane - The Night I Left

2. Faun - Polska Fran Larsson

3. Florence and The Maschine - Never Let Me Go

4. Evaescence - Secret Door

Uznávám, že je to dosti stylový mix,ale momentálně mě to všechno oslovilo. První dvě pro svůj středověký nádech, třetí svou klidnou melancholií a valčík pro metalisty si snad nemohu odpustit, že?

Tož užívejte. :)

Ehněnka

Kam dál