Září 2010

Oslavná píseň na přiblblej konec

21. září 2010 v 16:43 | Eithne |  Moje výtvory
Tohle neberte vážně. Fakticky. Nechci působit jako totální magorské individuum. Ale vlastně, proč se přetvařovat? XD

Vzpomínám
na všechny krásný věci
který se nikdy nestaly
je hnusnej den
a je mi zima
končím, vážení.

A nikdo mi to nevymluví.

Ještě chvíli se budu mračit
a pak zbořím
celej svůj svět
zbývá pět minut
do konce světa
čas nevrátí se nikdy zpět.

I kdybych třeba chtěla.

A tak se loučím
žijte blaze
celej můj život za nic stál
minuty stojí
odpusťte mi
prostě už s vámi nejdu dál.

A nikdo mi to nevymluví.

I mrchy mají pravidla

21. září 2010 v 16:38 | Eithne |  Moje výtvory
Tohle je jen takový kratší obbraz, jen velmi, velmi maličký...

Nečekej, že ti odpustím
chybu, co nebyla
a není.

Jen moc řečí
zaoblená slova
upřímně vylhaná
z ničeho něco.

Nečekej, že ti odpustím
i mrchy mají pravidla.

Už nic není...

21. září 2010 v 16:35 | Eithne |  Moje výtvory
Trochu starší kousek, ale zasvěcení jistě pochopí, o co že tu asi šlo. A ti nezasvěcení...ti to vědět nemusí :)


Dívám se na tebe
prázdnýma očima
už není nic
co bys mohl spatřit.

Nic
ukryté v koutku
mého srdce
a nic víc
jen klam a lži.

Mlčím
a ty se na mě usmíváš
ale já nepovolím
buď já, anebo ty
a já to nebudu.

Nech mě být
všechno vzaly slzy
z mých skelných očí
zůstala bolest
a rány, co nikdo neuvidí
jen jeden
a ty to nebudeš.

Navěky

1. září 2010 v 11:03 | Eithne |  Moje výtvory
Vzniklo v horečce zoufalého stavu, jaké nemívám úplně často, tak mě nekamenujte, prosím...

Moje srdce bije
na setrvačník
navěky spirály zhouby
a nenaplnění
jsne my
a budeme
jsme mladí, jsme krásní
a budeme
náš svět odletěl
někam do neznáma.

Volám do noci
tvé jméno
prstem píšu
po stěnách krví
ze svojí duše
a budu pořád hledat
tvou tvář
ve tmě
jsme mladí, jsme krásní
a budeme
náš svět odletěl
někam do neznáma.

A posté
prásknu v duchu dveřmi
do imaginární místnosti
demonstrativně
načež se vrátím
do neustlané postele
očima pohladím prasklinu
ve stropě
a v duchu
tě znovu poprvé zradím
jsme mladí, jsme krásní
a budeme
náš svět odletěl někam
do neznáma.

Dotknu se tvé ruky
na polštáři
a budu doufat
že jsi někdo jiný.
Ale jsi jen ty
tvá závislost
tvá láska
tvá sobeckost
tvé prokletí
které mi dalo život.

A tak jsem mladá, jsem krásná
můj svět odletěl někam
do neznáma
jsem...
budu...
navěky...