Prosinec 2010

Nenechte se zotročit svými literárními hrdiny!!!

17. prosince 2010 v 12:01 | Eithne |  Moje výtvory
Tak, je tu další zpropadená slohovka. Upřímně doufám, že si milá paní profesorka už konečně dá pokoj...:)

Chtěli byste napsat knihu? Pokud ano, jakou?
(Úvaha)
Sedím na posteli, ručička hodin mi povážlivě hrozí s němými výčitkami, že mě ráno odmítá opět budit po čtyřech hodinách spánku, ale nevšímám si jí a labužnicky okusuji špačka tužky. Tentokrát už opravdu napíšu literární skvost, říkám si. Tupě hledím na prázdnou stránku před sebou a přemýšlím, jaký příběh bych vůbec měla nechat ožít. Jsem věčně zasněná, topím se v cizích světech, rozhodnu se proto pro fantaskní vyprávění, kde nic není tak, jak by se zdálo. Žánr je tedy jasný, přemítám, teď si ještě zahrát na stvořitele a vdechnout život hlavní postavě. Pomalu z velké škály vhodných i nevhodných vlastností vzniká nová hrdinka, která je vzápětí vypuštěna do cizího, nepřátelského světa zcela bez ochrany. S hrůzou si uvědomuji, že jde jen o odštěpenou část mé osoby, ale již není cesty zpět, hrdinka, říkejme jí třeba Winnlehwa, složité jméno, hodné fantasy, se již protlouká krajinou. Je sama. Začínám se bát, aby se mi ze samoty dočista nepomátla, je na místě seslat jí věrného přítele. Bude to tak trochu vyvrhel, to aby měl dostatek zkušeností, aby dokázal je oba uchránit před všemi nepřáteli. Pokračují dál, nově příchozí hrdina porazí všechny zplozence zla a Winnlehwa z toho začíná trpět komplexem méněcennosti. Rozhodnu se co nejrychleji odhalit její dosud netušené magické schopnosti. Spokojená bojovnice pokračuje se svým přítelem dál. Protože se již cítí plnohodnotná, dokáže se do něj zamilovat. Upřímně vzdychnu-nastalo právě to, čeho jsem se obávala. Zamilovaní se nesoustředí, pro jejich odpůrce bude tedy velmi jednoduché, provést mým poutníkům něco opravdu nepěkného. Napětí graduje. Winnlehwa málem podlehla zranění, ale díky magii a ohromné duševní síle vyvázne. To už přechází všechna legrace, říkám si a sesílám jejímu příteli do cesty půvabnou Elinor. Tak, a máš po avantýrách, směju se škodolibě. Jenže ouha, nešťastná Winnlehwa neunesla zradu a raději než žít bez něj, volí smrt vlastním mečem. Co teď? Mám po hlavní hrdince, to abych vymyslela nový příběh. A až ho vymyslím, tak tu knihu zcela jistě dopíšu. Ale než k tomu dojde, budu muset své hrdiny naučit zvládat stresové situace lépe…Vtom zaslechnu tiché chichotání a hle, je to opět ta zákeřná hodinová ručička. Co od nich čekáš, jsou to koneckonců jen hrdinové druhořadé fantasy povídky a ještě k tomu jsou plně ve tvé moci, říká mi a já jsem nucena uznat, že má pravdu. Ten večer usínám s myšlenkou, že příště budu raději psát poezii a zároveň mi na mysli vytane malé ponaučení pro vás všechny: Nikdy, nikdy, prostě nikdy se nenechte zotročit vašimi vlastními literárními hrdiny!!!


Vánoce-svátky neklidu a sváru?

16. prosince 2010 v 8:45 | Eithne |  Moje výtvory
Je to práce do školy, tak to berte s rezervou...:D

Předvánoční fejeton

Vánoce jsou svátky klidu a míru, řekl by zcela jistě každý milovník klišé a jal by se velmi podrobně vyprávět o purpuře, prskavkách, bramborovém salátu a kosti z kapra v místech, kde nemá co dělat. Budu znít jako nudný patron, ale dovolím si mu oponovat. Vánoce totiž nejsou svátky klidu a míru, ale neklidu a sváru.
Každý rok totiž, jakmile se příroda uráčí naznačit, že v dohledné době dorazí první mrazy, začíná (nejen) v naší rodině válečné období, které začíná již při pečení perníčků. Je neuvěřitelné, s jakou pečlivostí jsou všichni z nás ochotní se okázale hádat, kdo bude obětován pro dobro státu a donucen perníčky upéct. To však není zdaleka to nejhorší-někdo musí umýt okna, vyměnit záclonu a udělat všechny takový věci, které by měly být samozřejmostí, ale všichni se kdožvíproč rozhodnou vykonávat je před Vánoci.
Když jsou problémy s pečením a úklidem zažehnány, přichází další válečná etapa-agresivní příbuzenstvo se začne velmi hlasitě a okázale dožadovat dopisu Ježíškovi. Nepomůže ani fakt, že babička má do Ježíška opravdu hodně daleko a porušení listovního tajemství ji také očividně netrápí. V dnešní době, kdy každý má, na co si vzpomene, je nesmírně náročné, něco si přát, pokud pomineme věci, které prostě a jednoduše potřebujeme, jako například novou paměťovou kartu, lyžařské ponožky nebo násadu na elektrický zubní kartáček. Pro mě osobně je vyjádření svého vánočního přání rovno několikadenní tortuře pomocí lechtání husím brkem na chodidlech. Nakonec tedy požádám o první věc, která mým příbuzným o klobouček zavadí(po vzoru vánoční Popelky)s poněkud předčasným pocitem, že to nejhorší mám za sebou.
Chyba lávky. Ještě přichází tradiční turnaj o vánoční stromek. Většinou se neshodneme ani na tom, jestli si letos koupíme smrček, jedli nebo borovici. Když pak po několikahodinovém lítém boji triumfálně dorazíme domů dovídáme se, že špička stromku je moc dlouhá a ohýbá se o strop, zatímco kmínek je příliš široký, než aby se vešel do našeho stojanu, což otec komentuje salvou nevybíravých výrazů a odebéře se do skříně pro pilku, sekyrku a kladívko.
Nakonec sedíme všichni u prostřené vánoční tabule, šťastně se usmíváme a raději nevidíme matčiny grimasy nad pravou rybí polévkou, kterou všichni z duše nenávidíme, ani to, že bratr si polil sváteční košili. Po výborné večeři se přesouváme ke stromku a děkujeme svým příbuzným za každoroční ponožky, svetr, který je příliš malý, i za tu věc, kterou si nikdo z nás netroufl identifikovat, ale zcela jistě je to dárek od srdíčka a jednou se určitě bude hodit.
Závěrem bych dodala, že Vánoce zcela jistě co dočinění s klidem a mírem mají. Jen díky těm bizarním bitvám si člověk, když skončí svátky, uvědomí, že klidu a míru by si měl vážit. A alespoň má námět na novoroční předsevzetí. Nejen že ta super sukně od tetičky je o číslo menší, ale díka babiččinu báječnému cukroví je teď obvod mého pasu o číslo větší. Ale to nevadí, jsou přeci Vánoce, šťastné a veselé!

Elementární depka pro Nikoho

15. prosince 2010 v 19:02 | Eithne |  Moje výtvory
Jak to dopadá, když se někdo dostane na "my daily kill-list", aneb:

Elementární depka

Domů se vracím
jako vždy plačky
z oblaků sypou se
bělostné sračky.
Ze starých videokazet
vymotám pásky
oběsím na nich
co zůstalo z lásky.
Otevřu staré fotoalbum
oloupu do něj vajíčko
nebudu plakat
ani maličko.

Ke kořenům

15. prosince 2010 v 18:44 | Eithne
A ještě jedna, taková malinká básnička...

Perlové řemínky deště
                    zpřetrhal Ten nahoře
               a teď se diví,
že volají jeho jméno
                    nazdařBůh.
               Střípky dopadají do lůna
vláčné a vlhké Matky
                    a hnědý pláč
               si protančuje cestu
ke kořenům.

Mezi myšlenkami

15. prosince 2010 v 18:43 | Eithne
To abyste si nemysleli, že se jen tak poflakuju :D


Tvé mosty
budou hořet plamenem
lehkovážných rozhodnutí
neohlížej se
přání budou vyčpívat
důležitosti nedbaje.

Mezi myšlenkami
nedbale naskládanými na papír
vedou tvé duše
vnitřní války tobě vlastní
o paralelní mimosvěty.

Rodíš se.
I umíráš.