Duben 2011

Kterak emákům krev znechutiti...

26. dubna 2011 v 11:29 | Ehněnka
Milujete krev?
Nemůžete bez krve žít?
Pouštíte si občas vlastní krev žilou?
...
V tom případě je tenhle článek jako dělaný pro vás.
KREV. Úžasná, červená, dokonalá. Jenže když jí v těle ubyde, nebo se s ní do vás dostane něco nepěkného, je s vámi ámen dřív, než si stačíte říct o poslední pomazání. Možná si myslíte, že váš život nemá smysl. Možná máte pocit, že není na škodu, trochu té životadárné tekutiny vypustit. Ale přiznejme si, drtivá většina z vás se zabít nechce. Dokonce se smrti bojíte.
Schválně, kdo z vás viděl na pohřbu zemřelého, než se za ním víko rakve definitivně zaklaplo? Kdo z vás připravoval svého zesnuvšího příbuzného na poslední cestu? Kdo z vás držel za ruku nemocnou tetičku nebo dědečka, když opouštěli tento svět?
Jste fascinováni uměle vytvořenými obrazy smrti, které vytvořila komerce. Jenže na smrti nic pěkného není. Před pár dny jsem navštívila patologii, takže vím, o čem mluvím. Žádné půvabné mladé dívky, topící se ve vlastní krvi. Žádní havrani s lesklými zobáky. Žádné rudé růže. A dokonce ani gotické hřbitovy.
Ne, přátelé. Život končí ve vykachlíkované místnosti s umělým osvětlením. Je stranou od zbytku nemocnice, snad aby se pacienti jako vy, ktěří omdlívají při odběrech, nevyděsili. Lidé tam nekončí v pláštích a korzetových šatech, ale nazí, s číslem na kůži, napsaným fixou. Nemají půvabnou sněhobílou barvu, jak si lidé myslí, jsou podivně scvrklí a zažloutlí, s podlitinami v těch partiích, na kterých leží. Vaše milovaná krev najednou dostává podivně fialovo-černý odstín. Mrtvoly nemají svůdně pootevřené rty, jejich ústa jsou sevřená v podivném, hrůzu nahánějícím úšklebku.
Smrt páchne jako kombinace zkaženého masa, vajec a zprominutím, prdů. A když se lidské tělo záhy octne naporcované na pitevním stole, vidíte, že smrt opravdu není nic estetického. Vidíte, že z vás nakonec nezbyde nic, než pár kusů masa a přeříznutých žeber.
Tak co, ještě pořád chcete hazardovat se životem? Nedokazuje to statečné srdce, jak si možná myslíte. Na pitevně totiž vaše srdce bude vypadat stejně, jako kterékoli jiné. A pokud jste měli někdy lidské srdce v ruce, tak víte, že je menší, než se čeká.
...
Hrdinství je, nezradit vlastní krev.
Nevzpírat se tomu, co jste a jako co jste byli stvořeni. Být sami sebou za každou cenu. A také bránit čest své rodiny. Protože nic lepšího, než rodinu, už mít nebudete, a až vaši příbuzní skončí v chladícím boxu na patologii, budete si vyčítat, že jste nebyli věrní, ať žili, jak žili, vazby k vlastní krvi jsou silné a nedají se přervat, i když se o to mnozí snaží.
Pokaždé, když jsem stála před rozhodnutím, jestli zradit blízkého člověka, nebo rodinu, nakonec zvítězila rodina. I když jsem tím sama občas utrpěla citovou újmu, nakonec se vždy potvrdilo, že to bylo správné rozhodnutí. Zkrátka, maminka má vždycky pravdu. Nepodceňujte mateřské pouto, ono totiž vážně funguje a i když se vám to teď nelíbí, když vám maminka říká, že s vaším kamarádem není neco v pořádku, nebo že váš přítel je k vám neupřímný, pravděpodobně tomu tak bude. Nepochopte mě špatně, nemá to co dělat s nadpřirozenem ani magií, tohle jsou jen prastaré přírodní zákony, dědictví po divokých předcích. Využijme toho!
Ehněnka

And again...

14. dubna 2011 v 16:11 | Ehněnka
Tak, a je to. Smazala jsem většinu původních článků kromě literárních děl. Ty depkoidní bláboly nikdo prostě číst nebude!:)
Eh, no nic, jen malá vsuvka.
...
A bude hůř...:D
Ehněnka