Svalovinou a šlachami navrch

31. října 2011 v 10:16 | Ehněnka |  Moje žblepty
Nemám tenhle blog ráda.

Připomíná víc než mě člověka, kterým jsem vlastně ani nikdy nebyla, někoho, koho se ze mně snažili udělat ostatní. Možná jsem jim to nějakou dobu tolerovala, ale dál to nešlo. Proto se tu děly takové změny, proto jsem určitou dobu nic nepsala. Ale problém je, že schovávat se za tuhle masku už nechci.

Já totiž nejsem ani malá uplakaná holka s pokusem o emo patku, ani křehká princezna, ani důstojná královna a ani vládkyně temnot, jak jste se mi někteří pokoušeli vnutit.
Daleko víc jsem nejspíš skřítek z chaloupky pod pařezem, šílená alternativní umělkyně, nenapravitelný snílek, splachovadlo a ještě kopa jiných věcí.

Věci se mění a já jsem odložila škrabošku drsňačky. Připadám si teď strašně odhalená před světem, úplně zranitelná a bez ochrany. Mnozí toho bohužel zneužívají a myslí si, že jsem se změnila, jenže já jen nejsem stejná, jako dřív. někteří lidé z mého života se začínají jaksi vytrácet, mnozí teprve teď ukazují, kým vlastně v mém příběhu jsou, někteří pozbývají význam, jiní jsou důležitější, než bych sama chtěla.

Teprve dnes jsem pochopila spoustu věcí, ale o tom později.

O víkendu jsem se zúčastnila jedné akce, byla to celodenní hra v terénu s filozofickým přesahem. Příběh spočíval v tom, že všichni účastníci se ocitli v psychiatrické léčebně. Bohužel však všechny ústavy již byly přeplněné a proto bylo nutné všem chovancům z vládního nařízení provést lobotomii. Lékařům se nás ale zželelo a rozhodli se nám dát ještě jednu šanci. Vyslali nás na praktickou zkoušku do terénu, aby se prokázalo, zda bychom náhodou nemohli být propuštěni.
Byla to klasická orientační hra-zavážou vám oči, někam vás odvedou, klidně i několik kilometrů, a vy se potom vraťte a cestou plňte úkoly. Současně jsme se ale měli zamyslet nad tím, co bychom změnili, kdybychom věděli, že zítra zemřeme, na svém životě.

Možná bych se rozhodovala více srdcem, kdybych měla jen málo času, možná bych jen dělala, že se mně to netýká, kdo ví. Ale ta otázka mi obrátila život naruby a nazpět, kolem dokola a do stran, prostě úplně kompletně.
Uvědomila jsem si, jak je všechno relativní a křehké. Nikdy nevíme, co se stane v příští minutě a možná, že nám to změní život navždy. O to víc si vážím každé dobré chvilky, protože co platí dnes, zítra může být jen vzpomínka.

Chtěla bych, abyste pochopili, co se snažím říct.
Moc bych si přála, aby lidé vážili své skutky a slova, protože mohou napáchat nevratné škody, kterých budou litovat. Možná ne hned, ale časem jistě. A věřím tomu, že jednou budeme litovat všichni. Všech promarněných šancí, jak někomu udělat radost, jak říct něco milého, jak obejmout. Jak tvrdě bojovat za správnou věc. Jak se zastat nevinného. Jak vykročit vstříc zářné budoucnosti, i když je nejistá. Jak opustit dosud známé. Jak učinit závažné rozhodnutí. Jak se zapřít a vydržet. Jak přemoct svoje sobectví.

Jestli tomuhle článku nerozumíte, nevadí. Asi pro vás nepřišla pravá chvíle, nebo nejste ta správná osoba. Mým cílem není někoho buzerovat svými mravokárnými články, jen jsem chtěla upozornit na pár věcí. Protože nechci, aby pro vás bylo pozdě jako pro některé jiné.

To je to, co si přeju ze všeho nejvíc.

Ehněnka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 31. října 2011 v 11:35 | Reagovat

Myslím si, že jsi to všechno, co jsi jmenovala. V určitých chvílích ano. Nebo jsi v určitém období byla a už to máš za sebou. Ale takhle to musí asi zřejmě být. Musíme si projít určitým vývojem. Musíme zjistit, že naše staré názory a postoje jsou nám těsné a opustit je. Bez toho by člověk nikam nedošel. A děláme i to, že určité lidi si pouštíme k tělu více a před jinými jsme přirozeně ostražití. Ale není potřeba si říkat, že je to maska a je to špatně a měla bys ji odložit před úplně každým. Buď taková, jak je ti to nejbližší a jak to cítíš i vzhledem k tomu, mezi jakýma lidma se pohybuješ. Nechováme se vždycky stejně. To ani nejde. Jsou lidi, kteří jsou schopní zneužít to, když na ně budeš moc hodná a slušná a jiní, co si to zaslouží a sami tě nikdy na holičkách nenechají. To není přetvářka.

2 Ehněnka Ehněnka | 31. října 2011 v 11:41 | Reagovat

[1]: Jo, asi jo, ale tak jsem to úplně nemyslela. :) Maska to byla proto, že jsem v ní nebyla šťastná. A asi bych taková nikdy nebyla sama od sebe, protože mě do té role vmanipulovali jiní. Ale jsem ráda, že jsou věci tak, jak jsou.:)

3 Mniška Mniška | E-mail | Web | 31. října 2011 v 11:44 | Reagovat

Tvůj článek mne velmi oslovil. Nevím, možná se mýlím, ale z počátečních odstavců jsem získala dojem, že tě lidé neustále osočovali z toho, jaká jsi a přitom vůbec nevěděli, o čem mluvili. Nejspíš si nabyla velké odvahy, když ses odhodlala odhodit masku, která ti dávala pocit ochrany. Ale co my víme, třeba ti to v něčem pomůže, někdy prostě není nad upřímnost.
Avšak ty poslední odstavce mne tedy oslovily snad nejvíce, tedy to, co ses snažila říct a ukázat. Kéž by byla tvá přání vyslyšena, to bych si zase přála já.
A souhlasím i s prvním komentářem, člověk si potřebuje něčím projít, aby zjistil, že něco se musí změnit. Sokratés to byl, kdo říkával, že musíme všechny své názory prostě zlikvidovat, abychom došli k jiným a třeba i lepším...

4 Ehněnka Ehněnka | 31. října 2011 v 12:02 | Reagovat

[3]: Být tohle facebook, likám na "to se mi líbí". Ano zlikvidovat své názory, to je přesně ono. ZAčít žít znovu prostě znamená, zemřít starému životu a začít znovu. :)

5 bludickka bludickka | Web | 31. října 2011 v 12:20 | Reagovat

Můj problém spočívá v tom, že si všechny tyhle věci uvědomuju, tuším, jak bych měla žít, hlavně jak myslet, ale nějak to nejde. Nějak nejde otočit myšlení ze dne na den..ale snad postupně

6 Ehněnka Ehněnka | 31. října 2011 v 12:50 | Reagovat

[5]: Ono  to k tobě nespadne z nebe samo, nemůžeš čekat, že luskneš, ono tě osvítí a hotovo. ne, tyhle věci potřebují čas a zkušenosti, aby k  nim člověk došel. Ani já jsem taková, jako teď, nebyla vždycky a dokonce si myslím, že byly doby, kdy jsem byla opravdu špatný člověk, čímž samozřejmě neříkám, že teď jsem dokonalá. Musíš počkat, hledat, přemýšlet a věřit, pak tohle všechno přijde. :)

7 Anub Anub | Web | 31. října 2011 v 13:05 | Reagovat

Ahoj. Dobré pozadí blogu, leč to písmo je opravdu na houby. Cožpak nevidíš jak se to blbě čte?

8 Ehněnka Ehněnka | 31. října 2011 v 13:24 | Reagovat

[7]: Jasně že vidím, nejsem dementní. Celé je to tu ve výstavbě, takže se mi to na různých místech sype a to písmo není konečné. Jinak vážně díky za názor.

9 elena-and-damon elena-and-damon | Web | 31. října 2011 v 14:04 | Reagovat

Ahooj nikde jsem tady nenašla rubriku REKLAMY.. tak píšu jsem..:)

Náš blog se konečně rozjíždí a byli by jsme rádi za každého náštěvníka který kouká na TVD.. a mohl by jsi s náma o tom povídat atd.. :) jestli ale obšem na TVD nekoukáš a nevíš vůbec o co jde nevšímej si tohoto komentu.. jinak děkujeme apřejeme hezký den :) :D <3

10 agrenej agrenej | E-mail | Web | 31. října 2011 v 14:52 | Reagovat

Ahoj. Tvůj článek mě opravdu dostal. :-)
Nikdy nezáleží na kdo jsi pro ostatní. Spíš je důležité vědět kdo jsi sama pro sebe. Už je to nějaký ten rok, ale měl jsem podobný problém. Chtěl jsem začít znovu, být extrovert a zapadnout mezi ostatní. Trvalo dlouho, než jsem si uvědomil, jak hloupě vypadám sám před sebou.
Lidé přichází a zase odchází, tak proč se o to starat? Není nic důležitějšího, než se bez výčitek podívat na svou minulost, nelitovat žádných rozhodnutí a mít jistotu, že až se za pár let opět otočíš, budeš si stále za svými rozhodnutími stát. :-)
Možná to bude znít divně, ale gratuluji ti k prožití těch okamžiků.
,,Život je jako Fénix. I on musí projít peklem, aby se stal opět silným a krásným."

11 Ehněnka Ehněnka | 31. října 2011 v 20:20 | Reagovat

Děkuju vám všem, jen drobné upozornění: rubrika na reklamy tu není proto, že nejsou žádoucí. JEstli je tu ještě někdy uvidím, autora zaživa stáhnu z kůže. Beze srandy. A Agreneji, tvoje komentáře jsou bezkonkurenčně nejlepší, takže díky za ně. :)

12 Vendy Vendy | Web | 31. října 2011 v 23:13 | Reagovat

Ta akce byla pozoruhodná - ale ještě pozoruhodnější je tvůj článek. I když, život nás strhává do jednoho proudu a předsevzetí, která si dáváme (jak budeme lepší, ohleduplnější a budeme víc vážit času a života), se v tom proudu nějak utápí.
Ale je dobré si to čas od času připomenout a taky se aspoň pokusit o splnění takového předsevzetí.

13 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 21:37 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama