Leden 2012

Sebevražda onlajn!

23. ledna 2012 v 20:50 | Ehněnka |  Eithne Ceana
Drazí, milí i nemilí, pozorně čtěte!

Možná si někteří všimli, že moje aktivita na tomto blogu zvolna upadá, upadá a co nevidět upadne docela. Ano, je tomu skutečně tak, i Ehněnku postihl syndrom blogerského vyhoření a nejen to. Až moc věcí se změnilo na to, abych mohla takhle pokračovat dál, jako by se nic nestalo.

Nemá smysl nic zapírat, proto přiznám bez mučení, že poslední dobou mám poněkud jiné priority, než psát obvyklé srdceryvné články, jako tomu bylo doteď.

Od září mám mnohem víc aktivit, než jsem měla dřív, volných víkendů mnoho nezbývá, kamarádů znatelně přibylo a tím pádem vzrostla i má povinnost si na ně aspoň občas udělat čas. V praxi to vypadá tak, že ani nejsem při nejlepší vůli schopná zjevit se na všech akcích, kde by mě rádi viděli, protože na to prostě a jednoduše nemám kapacitu. Občas bych se taky měla učit, cvičit na klavír, někdy bych taky ráda nedělala nic.

Původně jsem tenhle blog zakládala jako prostor, kde ventilovat svoje depresivní a pesimistické myšlenky. Jistě ovšem uznáte, že toto období mám jaksi za sebou. A tak tu nenajdete žádné sebevražedné materiály a až na vyjímky ani žádnou pochmurnou hudbu. Dřív jsem se asi chovala dost introvertně a tak jsem raději vyjadřovala svoje myšlenkové pochody ve virtuálním prostoru. Faktem ovšem je, že poslední dobou mívám spíše extrovertní sklony a na výplody mého chorého mozku mám prostě lidi, kterým můžu vymluvit díru do hlavy, když je to nutné.

Dalším důvodem bylo jistě i zveřejňování literárních pokusů. Jenže-čím víc žiju doopravdy, tím méně prostoru zbývá pro vysněné životy na papíře. Nemluvě o tom, že jsem si zvykla na literární servery.

Je zvláštní, jak se člověk změní v průběhu dvou let. Nejlepší je, pozorovat to na sobě. Jsou věci, které se nezmění, ale musím konstatovat, že na spoustu věcí se dneska už prostě dívám jinak. Dřív jsem netušila ani náznakem, co vůbec chci. Dnes jsem si tím téměř jistá. Ano, záměrně ponáchávám slůvko "téměř", protože zkušenost říká, že není radno vyjadřovat se o čemkoli jako o absolutnu.

Ehněnka prostě už je moc velká na to, aby snila o neexistujících zemích, nemůžu pořád žít jenom uvnitř svojí hlavy, je čas, proměnit všechny ty věci ve skutečnost. To vyžaduje spoustu práce, pevné vůle, odvahy a v neposlední řadě také štěstí. To už je ale docela jiná pohádka než ta, kterou jsem prožívala dřív prostřednictvím fantazie.

Tohle je tedy konec. Neříkám, že definitivní, kdo ví, možná zase jednou budu mít potřebu se svěřit, v zájmu svého duševního zdraví však doufám, že ne. Neříkám, že nechci pokračovat v psaní, protože chci. Kdyby mě někdo hledal, najdete mě na literárním serveru "pismak.cz", pod jménem madame Lei. Dále na serveru "mezera.org" pod jménem Laranya.

Neříkám sbohem, jen nevím, jestli se ještě někdy vrátím...

Ehněnka

Post-novoročnbí žblept

18. ledna 2012 v 8:01 | Ehněnka |  Moje žblepty
Novoroční předsevzetí č.1: nebudu flákat blog!
Novoroční předsevzetí č.2: budu se víc učit!
Novoroční předsevzetí č. 3: přestanu se v sobě nimrat!
Novoroční předsevzetí č. 4: nebudu si dávat novoroční předsevzetí!

Zdravím vás v novém roce, byť poněkud opožděně. Prostě není čas, což tentokrát není lacinná výmluva, ale pouhé konstatování faktu. Původně jsem si myslela, jak vás všechny budu obšťastňovat svými výkřiky do tmy, jenomže ouha-těch věcí, které se dějí, je tolik, že jim přestávám rozumět, natož být schopná je zapsat tak, aby z toho někdo byl moudrý.
Co se změní v novém roce? Pravděpodobně naprosto nic. Pořád budu psát nesmysldávající články a zveřejňovat pochybnou poezii, což je vám doufám jasné.
Tož vás zdravím a přeju hodně úspěchů :)
Ehněnka