Sebevražda onlajn!

23. ledna 2012 v 20:50 | Ehněnka |  Eithne Ceana
Drazí, milí i nemilí, pozorně čtěte!

Možná si někteří všimli, že moje aktivita na tomto blogu zvolna upadá, upadá a co nevidět upadne docela. Ano, je tomu skutečně tak, i Ehněnku postihl syndrom blogerského vyhoření a nejen to. Až moc věcí se změnilo na to, abych mohla takhle pokračovat dál, jako by se nic nestalo.

Nemá smysl nic zapírat, proto přiznám bez mučení, že poslední dobou mám poněkud jiné priority, než psát obvyklé srdceryvné články, jako tomu bylo doteď.

Od září mám mnohem víc aktivit, než jsem měla dřív, volných víkendů mnoho nezbývá, kamarádů znatelně přibylo a tím pádem vzrostla i má povinnost si na ně aspoň občas udělat čas. V praxi to vypadá tak, že ani nejsem při nejlepší vůli schopná zjevit se na všech akcích, kde by mě rádi viděli, protože na to prostě a jednoduše nemám kapacitu. Občas bych se taky měla učit, cvičit na klavír, někdy bych taky ráda nedělala nic.

Původně jsem tenhle blog zakládala jako prostor, kde ventilovat svoje depresivní a pesimistické myšlenky. Jistě ovšem uznáte, že toto období mám jaksi za sebou. A tak tu nenajdete žádné sebevražedné materiály a až na vyjímky ani žádnou pochmurnou hudbu. Dřív jsem se asi chovala dost introvertně a tak jsem raději vyjadřovala svoje myšlenkové pochody ve virtuálním prostoru. Faktem ovšem je, že poslední dobou mívám spíše extrovertní sklony a na výplody mého chorého mozku mám prostě lidi, kterým můžu vymluvit díru do hlavy, když je to nutné.

Dalším důvodem bylo jistě i zveřejňování literárních pokusů. Jenže-čím víc žiju doopravdy, tím méně prostoru zbývá pro vysněné životy na papíře. Nemluvě o tom, že jsem si zvykla na literární servery.

Je zvláštní, jak se člověk změní v průběhu dvou let. Nejlepší je, pozorovat to na sobě. Jsou věci, které se nezmění, ale musím konstatovat, že na spoustu věcí se dneska už prostě dívám jinak. Dřív jsem netušila ani náznakem, co vůbec chci. Dnes jsem si tím téměř jistá. Ano, záměrně ponáchávám slůvko "téměř", protože zkušenost říká, že není radno vyjadřovat se o čemkoli jako o absolutnu.

Ehněnka prostě už je moc velká na to, aby snila o neexistujících zemích, nemůžu pořád žít jenom uvnitř svojí hlavy, je čas, proměnit všechny ty věci ve skutečnost. To vyžaduje spoustu práce, pevné vůle, odvahy a v neposlední řadě také štěstí. To už je ale docela jiná pohádka než ta, kterou jsem prožívala dřív prostřednictvím fantazie.

Tohle je tedy konec. Neříkám, že definitivní, kdo ví, možná zase jednou budu mít potřebu se svěřit, v zájmu svého duševního zdraví však doufám, že ne. Neříkám, že nechci pokračovat v psaní, protože chci. Kdyby mě někdo hledal, najdete mě na literárním serveru "pismak.cz", pod jménem madame Lei. Dále na serveru "mezera.org" pod jménem Laranya.

Neříkám sbohem, jen nevím, jestli se ještě někdy vrátím...

Ehněnka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 23. ledna 2012 v 21:43 | Reagovat

Nezbývá než zamávat a pogratulovat ke zdárnému přechodu do nového života. :-)

2 Ehněnka Ehněnka | 23. ledna 2012 v 21:45 | Reagovat

[1]: Neboj, já o sobě určitě dám vědět ze záhrobí :)

3 adaluter adaluter | Web | 23. ledna 2012 v 22:05 | Reagovat

Je to vlastně dobře, život jde zkrátka dál a jestli ti blog pomohl projít depresivním obdobím bez ztráty duševního zdraví, splnil svůj účel.
Třeba se za pár let vrátíš a založíš blog úspěšné mladé "cojávímčímbudeš", nebo šťastné maminky, co se na mateřské cítí přecijen trošku odstřižená, kdo ví co tě může inspirovat k návratu.
Zatím užívej života plnými doušky a buď štastná.

4 Katrin Katrin | Web | 25. ledna 2012 v 11:45 | Reagovat

Ahoj, na jednu stranu tvůj nedostatek času chápu, na druhou je to škoda. Tento blog je moc fajn. A pokud bys ho nechtěla opustit úplně, je vždycky cesta, jak ho udržovat při životě. Můžeš ho trošku víc zosobnit a na chvíli psát o Ehněnce, o tom, co dělá, s kým se viděla včera a s kým se uvidí zítra, takový malý report z některých těch setkání, kterých máš tolik v plánu. Jen chci říct, že se psaní dá vždy skloubit s povinnostma, já jsem si dala psaní jako "předsevzetí" a zatím to šlape, až se tomu divím, jak jsem to všechno dokázala skloubit.
Rozhodnutí je však tvoje a nikdo ti ho nevymluví, ale aspoň je dobře, že nepřestáváš psát :)

5 Babe Babe | Web | 21. února 2012 v 23:38 | Reagovat

achjo, babe prostě nevidí, že ehně dala novej článek a tak se dozví až takhle pozdě. mysli na nás slabá selata! my potřebujeme ehněnku!

6 Babe Babe | 21. února 2012 v 23:39 | Reagovat

a nechápu jak někdo může mít přátele. nebo čas na ně. nebo si obětovat čas pro někoho kdo si tak řiká.

7 Eithne Ceana Eithne Ceana | 27. února 2012 v 13:26 | Reagovat

Drahé Sele,musela jsem k tomuhle drastickýmu kroku přistoupit, prostě nebylo zbytí. Ale neboj,není všem dnům konec,já se vráááátím! :D

8 Babe Babe | Web | 17. března 2012 v 11:23 | Reagovat

[7]: aby taky ne! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama